Sportovní pohyby, jako je házení míče, jsou výsledkem spolupráce celého těla prostřednictvím kinetického řetězce. Tento koncept pomáhá pochopit biomechaniku pohybu a zároveň slouží jako základ pro návrh tréninkových a rehabilitačních programů zaměřených na celé tělo.
Co je kinetický řetězec?
Kinetický řetězec označuje propojení tělesných segmentů, kde pohyb jedné části ovlivňuje pohyb a funkci ostatních částí. Tento proces zahrnuje přenos energie, synchronizaci pohybu a interakci mezi jednotlivými segmenty těla, od nohou až po paže.
Sekvenční aktivace
Každý sportovní pohyb je řízen sekvencí pohybů, která začíná od dolních končetin a postupuje přes trup až k horním končetinám. U pohybů jako je hod do dálky probíhá:
- Generování energie v dolních končetinách a kyčlích.
- Přenos energie skrze trup, včetně hrudní a bederní páteře.
- Předání energie do horních končetin a následná aplikace na objekt (např. míč).
Efektivita kinetického řetězce
Efektivní kinetický řetězec zajišťuje, že energie je přenášena bez zbytečných ztrát. K tomu je potřeba:
- Pohyblivost – Každý segment musí mít dostatečný rozsah pohybu (např. kyčle, hrudní páteř).
- Stabilita – Stabilní jádro a lopatky pomáhají přenosu energie.
- Síla a koordinace – Svalová síla a správné načasování pohybů jsou klíčové pro synchronizaci.
Kinetický řetězec může být narušen zraněním nebo dysfunkcí, což vede k přetížení distálních částí těla, jako jsou ramena nebo lokty. Například nedostatečný rozsah pohybu kyčlí nebo oslabené jádro může zvýšit tlak na ramenní kloub a vést k jeho přetížení (Kibler et al., 2013).
Role hrudní páteře v kinetickém řetězci
Hrudní páteř je klíčovým článkem kinetického řetězce, přesto je často přehlížena. Přispívá k:
- Rotaci trupu – Až 80 % rotace trupu pochází z hrudní páteře (Sciascia et al., 2021).
- Přenosu energie – Plynulý pohyb hrudní páteře umožňuje efektivní přenos energie z dolních končetin na horní.
- Udržení správného postavení lopatek – Nesprávné postavení lopatek, způsobené rigidní hrudní páteří, může omezit funkčnost ramene.
Například snížená pohyblivost hrudní páteře je spojována s omezením subakromiálního prostoru, což zvyšuje riziko impingement syndromu v rameni (Kibler et al., 2013).
Důsledky dysfunkce kinetického řetězce
Při narušení kinetického řetězce dochází ke zvýšenému riziku zranění a snížení sportovního výkonu. Například:
- Nedostatečná rotace trupu – Zvýšené zatížení ramen a loktů, přetížení šlach.
- Slabé CORE – Zhoršená stabilita a nižší přenos energie.
- Omezený rozsah pohybu kyčlí – Snížená síla při házení a vyšší riziko zranění ramen.
Robb et al. (2010) zjistili, že omezený rozsah pohybu dominantní kyčle u baseballových nadhazovačů vede k vyššímu riziku zranění ramen a slabší technice hodu.
Prevence a optimalizace kinetického řetězce
K dosažení efektivního kinetického řetězce je třeba:
- Mobilizace hrudní páteře – Zvýšení rozsahu pohybu a prevence dysfunkcí.
- Stabilizace středu těla – Posílení hlubokých svalů trupu pro lepší kontrolu pohybu.
- Zlepšení pohyblivosti kyčlí – Minimalizace stresu na ramena a lokty.
- Cílený tréninkový plán – Integrace prevence zranění do sportovního tréninku.
Závěr
Hrudní páteř a kinetický řetězec jsou nedílnou součástí pohybové biomechaniky a prevence zranění. Sportovci i trenéři by měli vnímat tělo jako celek a zaměřit se na propojení jednotlivých částí, aby maximalizovali výkon a minimalizovali riziko zranění. Celostní přístup k tréninku a rehabilitaci je klíčem k dlouhodobému úspěchu ve sportu.
Literatura
- Kibler, W. B., Sciascia, A., & Wilkes, T. (2013). Mechanics and pathomechanics in the overhead athletic athlete. Sports Medicine and Arthroscopy Review, 21(1), 16–21.
- Robb, A. J., Fleisig, G. S., Wilk, K. E., Macrina, L. C., & Bolt, B. (2010). Passive ranges of motion of the hips and their relationship with pitching biomechanics and injury in professional baseball pitchers. American Journal of Sports Medicine, 38(12), 2487–2493.
- Sciascia, A., Thigpen, C., & Shanley, E. (2021). The kinetic chain: considerations for managing shoulder pathology. International Journal of Sports Physical Therapy, 16(3), 550–562.