Abstrakt

Tématem této práce je propojení jógy s procesem uzdravování traumatu za současného hlubšího sebepoznání. Trauma je zde představeno nejen jako událost, ale jako trvalý otisk v našem těle, mysli a nervovém systému, který mění naši biochemii a pohání vzorce strachu a obranných reakcí. Zatímco trauma narušuje naši schopnost prožívat přítomný okamžik a udržovat naši osobní vnitřní stabilitu, jógové principy nám poskytují nástroje pro uzdravení a hlubší propojení s tělem.

Z praxe jógy, zahrnující ásany, pránajámu a meditaci, plyne řada fyzických i psychických benefitů, které postupně obnovují přirozený klid těla. Ásany posilují odolnost těla, zatímco dechová cvičení a meditace podporují uvolnění a navracejí nás do stavu klidu a bezpečí. V této práci jsou představeny konkrétní techniky a jejich účinky na symptomy posttraumatické stresové poruchy (PTSD), emoční stabilitu a celkové zdraví.

Cílem práce je ukázat, jak jóga dokáže pomoci nejen při zpracování traumatu, ale i při posilování emocionální odolnosti a biochemické rovnováhy těla, čímž přispívá k trvalému zdraví.

Úvod

V dnešní společnosti čelí mnoho lidí traumatickým zážitkům, které hluboce ovlivňují jejich duševní, emocionální a fyzické zdraví. Trauma se obecně definuje jako reakce na zážitek nebo sérii událostí, které jedinec vnímá jako ohrožující či zraňující. To může mít dlouhotrvající negativní dopady na schopnost člověka zvládat stres, udržet stabilitu emocí, obstát ve společnosti a navazovat zdravé mezilidské vztahy. Mezi běžné příčiny emocionálního traumatu patří násilí, ztráta, zanedbávání a chronický stres. Bez adekvátní léčby může trauma přerůst do stavů, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD), což způsobuje chronické problémy v těle i mysli jedince.

Trauma ovlivňuje nejen náš mozek, ale také celou tělesnou fyziologii. Traumatické zážitky narušují autonomní nervový systém, který řídí tělesné reakce, jako je srdeční tep, dýchání a trávení. Může také přispět k dlouhodobému napětí v těle, což se projevuje ztuhlostí svalů, chronickou bolestí a dalšími fyzickými symptomy (Levine et al., 1997; Van Der Kolk et al., 2014). Tento stav bývá často doprovázen úzkostí, depresí a pocity odloučení od světa, od sebe sama a svého těla.

V tomto kontextu se jóga stává stále populárnějším nástrojem pro obnovu tělesného a duševního zdraví. Jóga, která má své kořeny ve starověké Indii, nabízí praktiky zaměřené na respektování přirozených tělesných principů, a proto přispívá k obnovení rovnováhy i v autonomním nervovém systému (Feuerstein, 2001). Asány (tělesné pozice), pránajáma (dechové techniky) a meditace jsou prostředky, které jedinci umožňují vnímat své tělo, pocity a myšlenky s větší vnímavostí a klidem.

Jóga není pouze o cvičení, a proto se v terapii traumatu neomezuje pouze na fyzické cvičení, ale je komplexním přístupem, který nám přináší možnost prozkoumat příčiny emocionálních a tělesných bloků vzniklých v důsledku traumatických zážitků. Například trauma-sensitive jóga klade důraz na práci s pocitem bezpečí a nastavování svých osobních hranic, a pomáhá tak lidem pracovat s tělem takovým způsobem, který je nesmírně jemný a respektující, čímž minimalizuje riziko oživení traumatu (Emerson & Hopper, 2011).

Filozofie a historie jógy

Jóga má své kořeny ve starověké Indii a její historie sahá více než 3000 let zpět. Původně byla vyvinuta jako komplexní systém pro osobní transformaci, který zahrnoval fyzické, mentální a spirituální aspekty. První zmínky o józe se objevují v textu Rig Véda, což je jedna z nejstarších posvátných knih hinduismu. V těchto raných textech byla jóga spojena s rituály a meditací a sloužila jako nástroj k dosažení vyšších stavů vědomí (Feuerstein, 1998).

S rozvojem filozofie a náboženství v Indii se jóga začala diferencovat do různých směrů a škol. Jednou z nejznámějších tradic je Patanjaliho jóga, zapsaná v jeho díle Yoga Sutras v 2. století př. n. l. Tento text systematizuje principy jógy a představuje ji jako prostředek k dosažení „kaivalya“ – stavu osvícení a osvobození. Patanjali definoval jógu jako kontrolu mysli a doporučil osm cest (Yoga Sutras), které vedou k duševnímu a tělesnému zdraví, včetně cvičení ásan, pránajámy (dechová cvičení), meditace a etických principů (Patanjali, 2006).

V průběhu staletí se jóga dále vyvíjela a obohacovala o různé prvky a techniky. V 19. a 20. století došlo k její popularizaci na Západě, kde se začala chápat hlavně jako forma tělesného cvičení a relaxace. Moderní podoby jógy se často zaměřují na fyzické cvičení s cílem zlepšení zdravotního stavu, zatímco duchovní a meditační aspekty jsou často opomíjeny (Brown, 2013).

Základní myšlenkou jógy je respektování přirozených principů těla. Cvičení jógy není pouze o dosažení určité pozice, ale také o tom si uvědomovat, jak se tělo pohybuje v souladu s fyzikálními principy a jak reaguje na různé podněty. Toto uvědomění pomáhá vybudovat zdravé zacházení s vlastním tělem, a přispívá tak k prevenci zranění. Jak uvádí T.K.V. Desikachar (1995), „Jóga se zaměřuje na to, jak se cítíme a jak se naše tělo pohybuje, nikoli na to, co bychom měli být schopni udělat.“

Kromě fyzična jóga také klade důraz na duševní a emocionální zdraví. Učí nás, jak akceptovat a zpracovávat naše emoce, což je základ pro dobré duševní zdraví. Jak poznamenává Jon Kabat-Zinn (1990), „Meditace je způsob, jak se setkat se svým skutečným já a pochopit naše myšlenky a pocity bez posuzování.“ Meditace, která by měla být součástí každé jógové lekce, je prostředkem, jak zklidnit mysl a navodit příjemný vnitřní stav. Její účinnost je potvrzena mnoha výzkumy zkoumajícími vliv meditace na psychické zdraví (Goyal et al., 2014).

Jóga je tedy životní styl a přístup k osobnímu rozvoji na všech úrovních. Dnes je praktikována po celém světě a modifikována různými způsoby tak, aby vyhovovala individuálním potřebám a preferencím každého jednotlivce, čímž dost často ztrácí svou originální formu a účinek (Singh, 2020).

Teorie traumatu

3.1 Výskyt traumatu

V Evropě je výskyt traumatických zážitků i následných psychických poruch velmi vysoký. Výzkumy ukazují, že přibližně 25–30 % Evropanů zažije během svého života trauma vedoucí k dlouhodobým psychickým obtížím. Významným problémem jsou případy spojené s domácím násilím, sexuálním zneužíváním, migrací a dopadem teroristických útoků. Tyto faktory nejen zvyšují riziko rozvoje posttraumatických stresových poruch, ale také ukazují na hlubší potřebu dostupné péče o duševní zdraví a preventivních programů (OECD/EU, 2018).

3.2 Typy traumatu dle Van der Kolka

Podle Van der Kolka (2014) je důležité brát v úvahu, jak trauma ovlivňuje tělo, mysl a emoce, aby bylo možné člověku efektivně pomoci najít cestu k uzdravení

Fyzické trauma

Tento typ zahrnuje přímé poškození těla, například při dopravních nehodách, úrazech nebo útocích. Fyzické trauma většinou přináší jak okamžité, tak i dlouhodobé následky, včetně bolesti, omezené pohyblivosti a psychických reakcí na změněné tělesné možnosti.

Psychické trauma

Psychické trauma ovlivňuje mysl a vyvolává pocity intenzivního strachu, hrůzy či ztráty kontroly. Většinou bývá reakcí na situace s enormním emočním tlakem, jako jsou přírodní katastrofy, násilí nebo zneužívání. Tento typ traumatu obvykle vede k úzkosti, depresím a posttraumatické stresové poruše (PTSD).

Emoční trauma

Často vzniká nevědomky a bez úmyslu. Tento typ traumatu mívá dalekosáhlé důsledky pro jednotlivce. Ovlivňuje jejich emocionální, psychologický a sociální vývoj. Ve školním prostředí jsou jedním z nejčastějších zdrojů emočního traumatu situace jako šikanování, vzdělávací tlak a nedostatek emocionální podpory (Van der Kolk, 2014). Děti, které jsou terčem šikany, zažívají trvalé psychické utrpení, které negativně ovlivňuje jejich sebevědomí a schopnost navazovat vztahy (Herman, 1992). Vyšší očekávání ze strany učitelů a rodičů vyvolávají pocity selhání a úzkosti. Když děti nedokážou splnit tato očekávání, trpí nízkým sebevědomím a strachem z neúspěchu (Brown, 2015). Dále pak i nedostatek podpory ze strany učitelů či vrstevníků vede k pocitům izolace a osamělosti, a to také zhoršuje jejich psychickou pohodu (Emerson, 2015).

Emoční trauma v rodinném prostředí vzniká z rodinných konfliktů, nedostatečné komunikace a vlivů z vnějšího prostředí (Polusny et al., 2015). Časté hádky mezi rodiči či sourozenci vytvářejí stresující prostředí, kde se děti cítí ohrožené nebo zanedbávané. Pokud rodina nekomunikuje otevřeně o svých emocích, děti se cítí osamělé nebo mají pocit, že jejich pocity nejsou důležité (Laplaud et al., 2023). Situace jako ztráta zaměstnání rodičů, finanční problémy nebo nemoci v rodině vyvolávají stres a úzkost. To mívá často negativní dopad na psychiku dětí (Bucea-Manea-Țoniș & Păun, 2024). Emoční trauma, které děti zažívají v rodině, většinou následně vyústí v problémy se sebehodnocením, úzkostné poruchy a potíže s navazováním zdravých vztahů (Chetry et al., 2023). Děti, které prožily emocionální trauma, se ve svém dospělém životě vyhýbají intimitě nebo se stávají nadměrně závislé na jiných (Stiles, 2010).

Prevence a včasná intervence v těchto situacích jsou zásadní pro zajištění zdravého emocionálního vývoje dětí (Nivethitha et al., 2017). Je důležité, aby školy a rodiny rozpoznaly potenciální zdroje emočního traumatu a pracovaly na prevenci. Vzdělávání o emocích a práce s emocemi se ukazuje jako efektivní nástroj. Učitelé a rodiče by měli být školeni v oblasti emocionální inteligence a naučit se, jak efektivně komunikovat s dětmi o emocích (Kabat-Zinn, 1990). Vytváření podpůrného prostředí, kde se děti cítí bezpečně a podporovaně, výrazně snižuje výskyt emočního traumatu (Van Der Kolk, 2014). Otevřená komunikace o emocích mezi rodiči a dětmi, stejně jako mezi učiteli a studenty, je důležitým krokem, jak rozptýlit stigma spojené s emocionálním projevem (Laplaud et al., 2023).

Emoční trauma, které vzniká nevědomky ve školách a rodinách, představuje závažný problém, který si zaslouží pozornost. Takovýmhle vzděláváním a podporou je možné pomoci dětem lépe porozumět svým emocím a vytvořit pro ně bezpečné prostředí, které podporuje zdravý emocionální vývoj (Brown, 2015).

Vývojové trauma

Tento typ traumatu souvisí s emočním traumatem. Objevuje se hlavně v dětství a zahrnuje chronické vystavení dítěte stresovým faktorům, jako je zanedbávání, emocionální anebo fyzické zneužívání. Dokáže vyústit v potíže s regulací emocí, vytvářením vztahů a celkovým osobnostním vývojem.

Mezigenerační trauma

Popisuje přenos traumatických zkušeností z jedné generace na další. Děti a vnoučata mohou trpět důsledky traumat, která zažili jejich předkové, například v důsledku válečných událostí nebo genocidy. Přenos často probíhá skrze naučené vzorce chování a určitých postojů.

Existenciální trauma

Tento typ se týká situací, kdy jedinec prožívá zásadní krizi smyslu života, například při konfrontaci s vážnou nemocí nebo zážitcích blízkých smrti. Existenciální trauma může vyvolat intenzivní pocit izolace, úzkosti a existenčního zmatku.

3.2 Typy traumatu dle Hermana

Podle Judith Hermana ve své knize Trauma and Recovery (1992) se trauma dále dělí do tří hlavních kategorií:

Jednorázové trauma

Tato forma traumatu vzniká v důsledku jednoho výrazného zážitku, jako je nehoda, přírodní katastrofa nebo násilný útok. Příznaky mohou zahrnovat posttraumatický stres, úzkost a depresi.

Opakované trauma

Tato kategorie zahrnuje opakované traumatické zážitky, jako je dlouhodobé zneužívání, domácí násilí nebo traumatické zážitky během dětství. Lidé s opakovaným traumatem často čelí hlubšímu a komplexnějšímu dopadu na svou psychiku a mezilidské vztahy.

Komplexní trauma

Tato forma se týká mnoha traumatických zážitků, které se vyskytují v kontextu destabilizujících vztahů, zejména v dětství. Komplexní trauma je spojeno s narušením vývoje osobnosti a psychosociálního fungování, což vede k diagnóze komplexního posttraumatického stresového syndromu (CPTSD). Tento syndrom se liší od tradičního PTSD, neboť zahrnuje navíc dysregulaci afektu, problémy v mezilidských vztazích a narušení vlastního vnímání (Herman, 1992).

3.3 Poruchy spojené s traumatem

Trauma má vážné důsledky na psychické zdraví a vede k různým psychickým poruchám.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Je charakterizována opakujícími se vzpomínkami na traumatickou událost, nočními můrami a silnou úzkostí. Osoby s PTSD mohou mít také potíže s rozpoznáváním emocí druhých a vyhýbají se situacím, které jim připomínají trauma.

Úzkostné poruchy

Trauma zvyšuje riziko rozvoje různých úzkostných poruch, včetně generalizované úzkostné poruchy, sociální fobie a panické poruchy.

Deprese

Trauma je stavebním kamenem pro rozvoj deprese, která se projevuje pocity beznaděje, ztrátou zájmu o činnosti a vyčerpáním.

Porucha příjmu potravy

U některých jedinců trauma dospěje až do stádia, kdy si jedinec začne ubližovat jako iluzorní převzetí kontroly. Zde mluvíme například o poruchách příjmu potravy, jako je anorexie, bulimie nebo záchvatovité přejídání, jakožto způsob vyrovnávání se s bolestí.

Poruchy osobnosti

Komplexní trauma, zejména v dětství, přispívá k rozvoji poruch osobnosti, jako je hraniční porucha osobnosti aj.. (Van Der Kolk, B. A., 2014)

3.4 Trauma a narušené fyziologické procesy

Jak Vás asi nepřekvapí, trauma má významný dopad i na naši biochemii. Ta ovlivňuje různé aspekty fyziologického i psychologického zdraví.

Trauma mění biochemické procesy v těle, čímž ovlivňuje:

Hormonální odpověď

Při traumatické události a při opakovaných obranných reakcí na životní situace se v těle uvolňuje zvýšené množství stresových hormonů, jako je adrenalin a kortizol. Tyto hormony aktivují reakci „boj nebo útěk“, což způsobí fyziologické změny, jako je zvýšení srdeční frekvence, krevního tlaku a příprava těla na fyzickou aktivitu. Dlouhodobá expozice vysokým hladinám kortizolu může vést k řadě zdravotních problémů, jako jsou poruchy spánku, oslabení imunitního systému a zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Neurotransmitery

Trauma dokáže narušit rovnováhu neurotransmiterů, jako jsou dopamin a serotonin, které jsou hlavními regulátory nálady a emocionální stability. Tato nerovnováha vede k depresím, úzkostem a dalším psychickým poruchám. Trauma také ovlivňuje hladiny glutamátu (stimulující neurotransmiter) a GABA (inhibiční neurotransmiter). Nerovnováha mezi těmito neurotransmitery přispívák nadměrné excitabilitě neuronů a ke vzniku úzkosti a PTSD .

Centrální nervový systém

V kontextu traumatu je důležité chápat, že trauma ovlivňuje i neurologické funkce a způsobuje tzv. hyperarousal amygdaly, vyvolávající reakce přežití jako je boj nebo útěk jako reakci na neadekvátní situace.

Zánětlivé procesy a imunitní funkce

Trauma dokáže vyvolat zánětlivé reakce v těle, které se projevují zvýšením hladin prozánětlivých cytokinů. Chronický zánět je spojen s mnoha zdravotními problémy, včetně depresí, autoimunitních onemocnění a kardiovaskulárních onemocnění. Změny v biochemii způsobené traumatem také narušují funkci imunitního systému, a proto bývá jedinec více náchylný k infekcím a k rozvoji různých onemocnění.

Epigenetické změny

Trauma může být příčinou epigenetických změn, které ovlivňují, jak jsou geny exprimovány. Tyto změny mívají dlouhodobé účinky na chování, emoce a fyziologii traumatizovaného člověka, a to i po ukončení stresové události.

Metabolismus

Trauma ovlivňuje i metabolismus. Skrze to často způsobuje problémy s tělesnou hmotností, hladinami energie a s trávením. Např. zvýšené hladiny kortizolu podporují ukládání tuku v oblasti břicha. Viscerální tuk rapidně zvyšuje riziko metabolických onemocnění (Kolk et al., 2014). Emoční trauma mění dokonce i chuť k jídlu. Někteří lidé ztrácejí chuť k jídlu a mohou zhubnout, zatímco jiní jedí více než obvykle jako způsob, jak se vyrovnat se svými emocemi (Herman, 1992). Tím pádem nutriční karence nebo obezita většinou přímo souvisí s traumatem.

Napětí a bolest

Osoby, které zažily trauma, mnohdy trpí chronickým napětím a bolestmi v těle. Tělo totiž může reagovat na stresové situace pomocí ztuhlostí svalů. To způsobuje i bolesti hlavy, bolesti zad, nebo bolesti v kloubech (Brown & Gerbarg, 2005). Toto napětí je vyvoláno psychickými mechanismy, které se snaží chránit jedince před opětovným prožitím traumatické události.

Poruchy spánku

Traumatizované osoby čelí problémům se spánkem, které se projevují nespavostí, nočními můrami nebo častým probouzením se (Polusny et al., 2015). Tyto poruchy spánku způsobují únavu, podrážděnost a další psychické i fyzické zdravotní problémy..

Zvýšená citlivost a reakce na stres

Traumatizované osoby vykazují zvýšenou citlivost na stres a mohou mít intenzivní fyzické reakce na situace, které nevědomě vyvolávají vzpomínky na traumatické události (Streeter et al., 2012). Tyto reakce se mohou projevovat jako rychlý srdeční tep, potíže s dýcháním nebo zvýšený krevní tlak.

Somatizace

Někteří jedinci prožívají fyzické symptomy bez jasné fyzické příčiny. To se nazývá somatizace. Tyto fyzické projevy mohou zahrnovat bolesti břicha, únavu nebo nevolnost, které nemají žádný zjevný lékařský základ (Kabat-Zinn, 1990). Tento jev je častý u těch, kteří nejsou schopni vyjádřit své emocionální prožitky slovně

4. Trauma a terapeutický potenciál jógy dle výzkumu

Jóga se ve výzkumech opakovaně ukazuje jako účinný podpůrný nástroj pro zpracování a překonávání emocionálních traumat. V průběhu let bylo provedeno několik studií, které potvrdily, že pravidelná praxe jógy pozitivně ovlivňuje duševní zdraví, a to zejména pak u lidí, kteří zažili trauma. Jóga zahrnuje kombinaci fyzických, mentálních a dechových technik, jež podporují uzdravení a integraci traumatických zkušeností.

Jedním z důležitých aspektů jógy je schopnost navodit stav relaxace a klidu, který je zásadní pro ty, kteří prožili traumatické události. Dýchací techniky (pránajáma) a meditace, jež jsou součástí běžné praxe jógy, aktivují parasympatický nervový systém, skrze což vedou ke snížení úzkosti a stresu. Jak uvádí Van der Kolk (2014), „Náš mozek si pamatuje to, co zažíváme v těle.“ Tímto způsobem nám jóga umožňuje znovu se spojit se svým tělem. A právě toto propojení bývá zrovna velmi obtížné pro lidi po silnějším opakovaném traumatickém zážitku.

Kromě toho se jóga zaměřuje na uvědomění si tělesných pocitů a emocí. To vám umožňuje pomoci lidem, kteří zažili trauma, lépe chápat své reakce a naučit se s nimi zacházet. Pravidelná praxe jógy tedy představuje skvělý prostředek pro znovu navození zdravého vztahu k vlastnímu tělu.

V nedávné studii, která zahrnovala 141 účastníků s diagnózou PTSD, bylo zjištěno, že zařazení jógy má významný dopad na zmírnění symptomů PTSD. Duševní pohoda a stigma hrají nezastupitelnou roli v procesu uzdravování (Polusny et al., 2015). Stigma, spojené s negativními stereotypy a předsudky o duševních poruchách, brání lidem vyhledat pomoc a otevřeně hovořit o svých problémech. To vede k pocitům izolace a beznaděje. A to jistě situaci jen dále zhoršuje.

Další studie, tentokrát postavená na výpovědích rumunských elitních sportovců a trenérů, ukazuje, že jóga přispívá nejen ke zvýšení soustředění, rovnováhy, flexibility svalů a mobility kloubů, ale také k efektivnímu ovládání emocí a symptomů PTSD u sportovců (Bucea-Manea-Țoniș & Păun, 2024).

Další systematický přehled shrnuje účinnost jogových intervencí na symptomy PTSD u dospělých, přičemž jóga vykazuje malý až středně pozitivní účinek na snížení těchto symptomů (Laplaud et al., 2023).

Teorie polyvagálních nervů, která se zabývá vlivem traumatu na nervový systém, podporuje využití jógy jako intervence. V józe se totiž kombinuje přístup jak „shora dolů“, tak „zdola nahoru“ (na úrovních mozek/tělo) (Porges, 2011).

Výzkum z roku 2018 mezi válečnými veterány také prokázal, že jóga výrazně snižuje jejich traumatické symptomy (Cacchione, 2018). Osobní zkušenosti účastníků popsaly takové výhody, jako je pocit obnovy a vyšší duševní odolnost (Brown, 2015). Studie na Trauma Center Trauma-Sensitive Yoga (TCTSY) dokonce vyzdvihuje, že zlepšení je trvale udržitelné (Van der Kolk et al., 2014).

5. Nervový systém a jóga

Životní styl dle jógových principů, má významný vliv na nervový systém. Studie ukazují, že zejména pránajáma (dechové techniky), mají pozitivní vliv na autonomní nervový systém (ANS). To znamená vyvážení aktivity parasympatického nervového systému (PNS) a sympatického nervového systému (SNS). Při stresových situacích totiž dochází k přetížení SNS a poklesu aktivity PNS. To v konečném důsledku způsobuje různé chronické zdravotní problémy včetně tak častých problémů s trávením (nadýmání, syndrom dráždivého tračníku apod.). Pránajáma pomáhá obnovit tento narušený stav a zmírňuje zátěž spojenou se stresem (Streeter et al., 2012; Nivethitha et al., 2017).

Hlavní depresivní porucha (MDD) je jednou z předních příčin nemocnosti a je často důsledkem chronického stresu, který má vliv na nervový, endokrinní a imunitní systém. Tím pádem jógové principy dokáží pomoci snižovat symptomatiku deprese skrze zmírnění stresu, snižovat zánět a udržet rovnováhu neurotransmiterů (Brown & Gerbarg, 2009; Chetry et al., 2023).

Mind-body connection praktiky, kam patří i jóga, se ukazují jako efektivní intervence pro osoby s PTSD. Zahrnují techniky, které pomáhají snižovat příznaky PTSD, včetně úzkosti a deprese, a zvyšují schopnost zvládat stresové situace. Tyto praktiky posilují odolnost vůči stresu a zlepšují psychické zdraví (Kim et al., 2013).

Současné výzkumy vyzdvihují důležitost zapojení jógy do moderních terapeutických přístupů. Kombinace jógy s tradičními formami terapie dokáže zlepšit celkovou účinnost léčby a poskytnout pacientům holističtější přístup k duševnímu zdraví. S rostoucím zájmem o holistické přístupy ke zdraví by jóga mohla pomoci ke zlepšení kvality života u jednotlivců trpících různými psychickými poruchami. A to nejen jako doplněk, ale i jako hlavní nástroj v prevenci a léčbě chronického stresu a jeho dopadů na nervový systém.

6. Fyzické techniky v terapii traumatu

Ásany, tedy fyzické pozice v józe, hrají zásadní roli ve zpracování a léčení traumatických zážitků. Trauma není jen psychický otisk – jeho vlivy se ukládají v těle a mohou se projevovat na fyzické i nervové úrovni. Tělesná praxe jógy nabízí přístup, který umožňuje uzdravení skrze vědomý pohyb a uvědomování si svého těla.

6.1 Ásany jako nástroj pro obnovu spojení s tělem

Podle van der Kolka trauma způsobuje „odpojení“ člověka od těla, což se může projevit pocity otupělosti nebo vyhýbání se tělesným pocitům. Právě ásany pomáhají obnovit toto spojení a učí jednotlivce cítit se bezpečně ve vlastním těle (van der Kolk, 2014). Pomalejší a stabilní pozice, jako např. Tadasana (pozice hory) nebo Savasana (pozice mrtvoly), podporují kontakt se zemí a postupné uvolnění napětí v těle. To je obzvláště užitečné pro traumatizované osoby.

Emerson a Hopper ve své práci na Trauma-Sensitive Yoga (TSY) zdůrazňují význam jemného přístupu k ásanám, kde cvičenci nejsou nuceni k rychlým a náročným pohybům. Tento přístup klade důraz na terapeutický účinek jednoduchých pozic, které pomáhají budovat důvěru v tělo a podporují přijetí vlastních tělesných pocitů, které vychází na povrch (Emerson & Hopper, 2011).

6.2 Aktivace parasympatického nervového systému a uvolnění napětí

Ásany v kombinaci s hlubokým a vědomým dýcháním aktivují parasympatický nervový systém, a to jak jsme si již řekli, je klíčový faktor pro snížení stresu a úzkosti. NurrieStearns a NurrieStearns poukazují na to, že během jógové praxe dochází k uvolňování napětí a ke snížení hladiny kortizolu, hormonu chronického stresu (NurrieStearns & NurrieStearns, 2013). Pozice jako Balasana (pozice dítěte) a Supta Baddha Konasana (poloha ležící bohyně) podporují přirozené uvolnění svalového napětí a umožňují člověku nalézt v těle klid a stabilitu.

Beth Spindler ve své práci popisuje konkrétní ásany, které přispívají ke zklidnění nervového systému, jako je Bhujangasana (pozice kobry) nebo Setu Bandhasana (poloha mostu). Tyto ásany podporují uvolnění napětí v oblasti hrudníku, kde se často hromadí úzkost a stres (Spindler, 2018).

6.3 Budování odolnosti a zlepšení pocitu kontroly

Trauma mnohdy způsobuje, že se člověk cítí zranitelně a mimo kontrolu. Jógová praxe, obzvláště ásany, nabízí cestu k obnovení sebedůvěry a ke zvýšení kontroly nad vlastním tělem. Cacchione zdůrazňuje, že ásany, které vyžadují koncentraci a rovnováhu, jako Vrikshasana (pozice stromu) nebo Virabhadrasana (pozice bojovníka), pomáhají posílit stabilitu a sebevědomí (Cacchione, 2018).

Pravidelná praxe jógy tedy umožňuje lidem překonávat pocity zranitelnosti postupně a bez nátlaku. Učí je, jak pracovat s pohyby v rámci svých možností a cítit se při tom navíc bezpečně. Tento proces také napomáhá k budování pozitivního vztahu k vlastnímu tělu a k dlouhodobému uzdravení.

6.4 Uvolnění potlačených emocí skrze ásany

Van der Kolk popisuje, jak trauma často vede k potlačení emocí, které zůstávají „uvězněné“ v těle. Specifické ásany, jako jsou předklony nebo rotace, pomáhají tyto bloky uvolnit a otevřít cestu k hlubšímu propojení s emocemi (van der Kolk, 2014). Tyto pozice umožňují uvolnit napětí. Otevírají v člověku prostor pro nové pocity a jiné způsoby jejich prožívání.

NurrieStearns a NurrieStearns zdůrazňují význam vědomého pohybu a dechu, který podporuje proudění energie a uvolňování starých emočních vzorců v těle. To nám dle nich pomáhá prožít a integrovat traumatické zážitky (NurrieStearns & NurrieStearns, 2013).

6.5 Trauma-Sensitive Yoga

Trauma-Sensitive Yoga (TSY), jak ji popisuje David Emerson, je přístup k józe, který klade důraz na jemnost a přizpůsobení ásan individuálním potřebám traumatizovaných osob. Tento přístup podporuje uvědomění a respektování tělesných pocitů, a zároveň nabízí bezpečný prostor pro návrat k tělu (Emerson, 2015).

Otevření hrudníku prostřednictvím ásan, jako je Bhujangasana (pozice kobry), Urdhva Mukha Svanasana (pozice střechy) a Simhasana (pozice lva), je obzvlášť přínosné pro traumatizovaného člověka. Tato cvičení pomáhají uvolnit napětí v oblasti hrudníku a ramenního pletence, jejichž ztuhlost často souvisí s emocionálními bloky. Jak uvádí Stiles (2010), otevření hrudníku podporuje lepší dýchání a zvyšuje pocit bezpečí a důvěry. Tím, že se lidé učí uvolňovat napětí v této oblasti, mohou zažít větší emocionální svobodu a pocit bezpečí ve světě.

Kyčle jsou často nazývány „skladištěm emocí“, a proto uvolnění napětí v této oblasti pomáhá v procesu uzdravení. Ásany jako Eka Pada Rajakapotasana (pozice holubího krále), Supta Virasana (pozice ležícího hrdiny) a Bhekasana (pozice žáby) pomáhají uvolnit napětí v kyčlích. Dle Lasatera (1995) tyto ásany pomáhají uvolnit psychické napětí a umožňují procítit potlačené emoce. Uvolněním kyčlí můžeme získat větší volnost v pohybu a pocit svobody v životě.

Páteř je centrálním prvkem těla, a její mobilita tak hraje zásadní roli v našem celkovém zdraví a životní flexibilitě. Cvičení, jako je Uttanasana (předklon), Bharadvajasana (rotace v polovičním lotosu) a Marjaryasana-Bitilasana (pozice kočka-kráva), zlepšují pohyblivost páteře a zvyšují její prokrvení. Stiles (2010) zdůrazňuje, že flexibilita páteře pomáhá při uvolňování emocionálního napětí a při integraci traumatických zážitků.

7. Pránajáma v terapii traumatu

Pránajáma, což v sanskrtu znamená „řízení dechu“, zahrnuje různé techniky dýchání, které jsou navrženy tak, aby ovlivnily životní energii (pránu) v těle. Tyto techniky tak mají zásadní dopad na psychické zdraví a emoční stabilitu. Dechová cvičení umožňují člověku lépe se spojit se svým tělem a zklidnit mysl. Tím pídem jsou opět obzvlášť užitečné pro ty, kteří prožili trauma.

7.2 Účinky pránajámy na tělo a mysl

Pránajáma má významné neurofyziologické účinky, které pomáhají regulovat stres a úzkost. Podle Hatha Yoga Pradipika jsou techniky pránajámy esenciální pro dosažení duševní rovnováhy a vnitřního klidu. Rytmické dýchání, jak uvádí Brown a Gerbarg (2005), aktivovuje parasympatický nervový systém, díky čemuž dochází k navození většího pocitu klidu a relaxace.

7.3 Vliv na nervovou soustavu a emoční stabilitu

Pravidelná praxe pránajámy tedy přispívá k emoční stabilitě a odolnosti. Farhi (1996) poukazuje na to, že kontrola dechu zlepšuje schopnost jednotlivců reagovat na stresové situace a pomoci jim lépe regulovat své emoce. Dýchací techniky tak umožňují získat větší kontrolu nad svými emocionálními reakcemi. Tím pádem je pránajáma skvělým prostředkem pro zvládání traumatických zážitků.

7.4 Pranajáma techniky dle Hatha Yoga Pradipika

Pránájáma je považována za základní techniku pro očištění těla a ovládání mysli. Pránájáma, jako vědomá práce s dechem, zahrnuje různé techniky, z nichž každá má specifické účinky na tělo a mysl.

Nadi Shodhana

Nadi Shodhana je střídavé dýchání nosními dírkami, které má za cíl pročistit a otevřít hlavní energetické kanály (nádi), zejména pak harmonizovat idu a pingalu, čímž harmonizuje obě hemisféry mozku, zklidňuje nervový systém a přináší duševní klid. Pomáhá také při navození rovnováhy mezi solárním a lunárním aspektem těla a mysli. Podle Hatha Yoga Pradípiky napomáhá rozvoji mentální stability a zvyšuje soustředění.

Kapalabháti

Kapalabháti zahrnuje rychlé a silné výdechy břišními svaly, přičemž nádechy jsou pasivní. Působí jako očistná metoda, která napomáhá odstranění toxinů z těla, zvyšuje cirkulaci a zahřívá tělo. Zlepšuje okysličení krve, posiluje plíce a podporuje trávení. Hatha Yoga Pradipika uvádí, že Kapalabháti očišťuje čelní část lebky (kapala) a pomáhá k mentální jasnosti a zvýšení energie.

Bhastrika

Bhastrika je intenzivní pránájáma s rychlými, silnými nádechy a výdechy. Stimuluje metabolismus a posiluje nervový systém. Působí na zrychlení toku energie v těle, aktivaci solaru plexu a zvyšuje tělesnou teplotu. Hatha Yoga Pradipika doporučuje Bhastriku pro odstranění blokád v těle a podpoření vitality.

Sitali a Sitkari (Chladivé techniky)

Při Sitali se vzduch vdechuje skrze svinutý jazyk, zatímco u Sitkari je jazyk umístěn za zuby a vzduch se nasává s jemným zvukem. Obě techniky ochlazují tělo, uklidňují mysl a snižují horkost těla. Podle Hatha Yoga Pradipika tyto techniky čistí krev, zlepšují trávení a zmírňují horečku a další onemocnění způsobená nadměrným horkem.

Bhramari

Bhramari zahrnuje jemné bzučení při výdechu, což připomíná zvuk včely. Bhramari uklidňuje mysl, snižuje stres a úzkost. Je známá svým účinkem na snížení krevního tlaku a podporu relaxace. Pradipika doporučuje tuto techniku pro srovnání autonomního nervového systému, snížení agitace a uklidnění mysli.

Ujjayi

Ujjayi zahrnuje zvukový efekt při dýchání, při kterém se při nádechu a výdechu jemně stahují hlasivky. Pomáhá při pročištění dechu, zahřívá tělo a podporuje koncentraci. Zlepšuje kapacitu plic a okysličuje krev. Ujjayi podporuje rovnováhu a stabilitu mysli, přičemž pomáhá rozvíjet hluboký vnitřní klid a koncentraci.

Podle Hatha Yoga Pradipiky techniky pránájámy pomáhají regulovat životní energii (pránu) v těle, čímž zajišťují jeho očistu, odstranění energetických blokád a stabilizaci mysli. Tato očista se projevuje na fyzické úrovni zlepšením zdraví, na mentální úrovni zvýšenou koncentrací a na emocionální úrovni zlepšenou emocionální stabilitou a vnitřním klidem.

8. Meditace a vizualizace v léčbě traumatu

Meditace a vizualizace dokáží být také v procesu léčby traumatu nápomocné. Tyto techniky podporují uvolňování emocí a pomáhají jednotlivcům lépe zpracovávat traumatické zážitky.

8.1 Význam meditace v léčbě traumatu

Meditace slouží jako mocný nástroj pro zklidnění mysli a uvolnění napětí v těle. Podle Siegel (2010) meditace pomáhá zvyšovat schopnost jedince vnímat a regulovat své emoce. Člověk se naučí soustředit svou pozornost na přítomný okamžik, může lépe postupně rozřešit své myšlenky a pocity spojené s traumatem. Tato praxe navíc posiluje neuroplasticitu mozku. To znamená, že mozek se může přizpůsobit a změnit v reakci na nové zkušenosti.

8.2 Vizualizace jako technika uvolnění

Vedené vizualizace jsou jednou z technik, které se často používají při léčbě traumatu. Tyto techniky zahrnují navádění jednotlivce k tomu, aby si představoval bezpečné místo nebo situaci, kde se cítí v klidu a uvolněně. Kornfield (2008) zdůrazňuje, že vizualizace může pomoci lépe zvládat stres a úzkost, protože vytváří mentální prostor pro klid a relaxaci. Vizualizace se obzvláště doporučuje pro lidi, kteří prožili trauma, protože jim umožňuje přesměrovat svou pozornost od negativních vzpomínek k pozitivním a uklidňujícím obrazům, aniž by se cokoliv změnilo v jejich realitě.

8.3 Meditační praxe

Existuje mnoho meditačních praktik, které pomáhají při práci s traumatem. Například techniky zaměřené na uvědomění si těla (body scan). Ty se také využívají při meditační technice Yoga Nidra. Pomáhají člověku spojit se se svým tělem a vnímat tělesné pocity bez hodnocení. Tahle je užitečná pro ty, kteří si prošli traumatem – často totiž reagujeme na bolest tím, že se od svého těla odpojíme, a tohle cvičení nám umožní ten ztracený kontakt znovu najít.

9. Mindfulness v terapii traumatu

V posledních letech je mindfulness (všímavost) uznávána jako účinná metoda pro zpracování traumatu a snižování stresu, a to jak v individuální terapii, tak i v rámci jógy.

9.1 Význam mindfulness praxe

Mindfulness znamená vědomé a nehodnotící setrvání v přítomném okamžiku. Přítomný okamžik je nejdůležitějším faktorem při práci s traumatem. Mindfulness pomáhá člověku zaměřit se na aktuální a bezpečný okamžik místo návratů k bolestivým zážitkům z minulosti. Jak uvádí Kabat-Zinn (1990) v Full Catastrophe Living, praxe všímavosti podporuje lepší zvládání stresu a bolesti. Díky schopnosti akceptovat své myšlenky a emoce získávají traumatizovaní kontrolu nad svými reakcemi na stresové situace. Bez mindfulness v každodenním životě je práce s traumatem složitá.

9.2 Vliv mindfulness na stresovou reakci

Pravidelná mindfulness praxe tedy příznivě ovlivňuje stresovou odpověď těla. Když je člověk schopen vnímat své tělo a emoce bez posuzování, dochází k utlumení sympatického nervového systému, jenž běžně aktivuje stresovou reakci. Výsledkem je pokles úzkosti, napětí a fyzických projevů stresu (klepání, třes apod.). Kombinace mindfulness s jógovými technikami – ásanami, pránájámou (dechovými cvičeními) a meditací – pomáhá uvolnit tělesné napětí a zklidnit mysl.

9.3 Zvýšení uvědomění těla

Jedním z hlavních přínosů mindfulness v józe je rozvoj tělesného uvědomění. To je zásadní pro osoby, které se chtějí uzdravit. Mindfulness techniky umožňují lidem lépe si uvědomit své tělesné pocity a znovu navázat kontakt se svými emocemi. To bývá po traumatu velice obtížné. Emerson (2015) ve své knize Trauma-Sensitive Yoga in Therapy uvádí, že práce s tělem skrze jógu a mindfulness podporuje proces léčby traumatu. Mindfulness pomáhá jeho klientům znovu se spojit se svým tělem a prožít pocit bezpečí, který je základem pro zlepšení psychického zdraví.

10. Příklad jógové lekce

Tato lekce zahrnuje jemné ásany, dechové techniky a závěrečnou relaxaci, které pomůžou uvolnit napětí a emoce uložené v těle. Při všech pozicích je důležité zachovat jemnost a naslouchat reakcím svého těla.

Dýchání

Začínáme s hlubokým bráničním dýcháním, aby se aktivoval parasympatický nervový systém, který pomáhá snížení stresu a úzkosti a ukotvení se v přítomnosti. Pomalu vdechujte nosem a sledujte, jak se břicho nafukuje, (můžete si na něj položit ruku) a při výdechu se znovu uvolňuje. Tento dech nejenže uklidňuje mysl, ale zároveň přispívá k pocitu bezpečí a relaxace.

Nadi Shodana

Sedněte si do pohodlné meditativní pozice (např. Sukhasana), s rovnou páteří a uvolněnými rameny. Zavřete oči a vnímejte svůj přirozený dech. Použijte pravou ruku, položte ukazováček a prostředníček na kořen palce. Palcem budete ovládat pravou nosní dírku a prsteníčkem levou. Zavřete levou nosní dírku palcem a pomalu vdechněte pravou nosní dírkou. Zavřete pravou nosní dírku prsteníčkem a uvolněte levou. Vydechněte levou nosní dírkou. Vdechněte levou nosní dírkou a poté ji zavřete palcem. Otevřete pravou nosní dírku a vydechněte. Tento proces tvoří jeden cyklus. Pokračujte několik minut, udržujte dech pomalý, jemný a pravidelný.

Pozice hory (Tadasana)

Tadásana je jednoduchá stojná pozice, která umožňuje propojení se zemí a pocit stability. Jemné soustředění na chodidla a stabilní postoj pomáhá vyvolat pocit zakořenění a bezpečí. David Emerson uvádí, že jednoduché pozice, jako je Tadasana, jsou zvláště účinné pro obnovu důvěry ve vlastní tělo (Emerson, 2015).

Pozice dítěte (Balasana)

Balasana poskytuje jemné uvolnění v oblasti zad a ramen. Jedná se o velmi uklidňující pozici, která navozuje pocit klidu a bezpečí, což je pro traumatizované osoby zásadní. Během této ásany je užitečné zaměřit se na dech a na jemné pocitové vjemy. To pomůže uvolnit napětí a podpořit sebeuvědomění (Spindler, 2018).

Rotace vleže (Supta Matsyendrasana)

Ležící rotace na zádech uvolňuje napětí v oblasti páteře a pomáhá otevřít hrudník, kde se často hromadí pocity úzkosti. Během rotace je možné zaměřit se na dech a uvědomovat si pocity ve svalech kolem páteře. Toto cvičení podporuje uvolnění fyzického napětí a umožňuje přístup k emocím, které mohou být „uvězněné“ v těle (van der Kolk, 2014).

Pozice bohyně (Supta Baddha Konasana)

Tato pozice je ideální pro otevření kyčlí, kde se také často ukládá napětí a emoční bloky (NurrieStearns & NurrieStearns, 2013). Lehněte si na záda a spojte chodidla k sobě s pokrčenými koleny. Nechte kolena jemně klesat k zemi a soustřeďte se na pocit otevření v kyčlích. Tento pohyb podporuje uvolnění potlačených emocí a může pomoci cítit se otevřeněji a vnitřně volněji (Spindler, 2018).

Předklon v sedě (Paschimottanasana)

Sedněte si s nataženýma nohama a jemně se předkloňte, udržujte rovná záda. Emerson a Hopper zdůrazňují, že předklony mohou být účinné při uvolňování starých emocí (Emerson & Hopper, 2011). Tato pozice umožňuje spojit se s tělem v klidné, introspektivní formě a přispívá k uvolnění napětí podél páteře.

Závěrečná relaxace (Savasana)

Tato pozice je klíčová pro integraci všech prožitků z praxe a navozuje hluboký pocit klidu. V Savasaně je možné pozorovat dech a dát tělu čas na integraci. Studie ukazují, že Savasana je účinná při uvolňování fyzického i mentálního napětí (NurrieStearns & NurrieStearns, 2013; Emerson, 2015).

Závěr

V průběhu psaní této práce jsem se snažila prozkoumat hluboký vztah mezi traumatem, tělem a praxí jógy. Osobně jsem se v životě setkala s výzvami, které nám trauma přináší. A skrze jógovou praxi objevuji často nedoceněnou sílu, kterou má dech a pohyb na naše tělo i mysl. Jóga se pro mě stala nejen každodenní fyzickou aktivitou, ale také terapeutickým nástrojem, který mi umožňuje navázat kontakt s mými emocemi, a podpořit tak proces uzdravování.

Běžně při praktikování dechových cvičení a asán pociťuji, jak se ze mě odplavuje napětí a úzkost. Kdykoliv jsem se cítila přehlcená, když jsem se potýkala s těžkými vzpomínkami a emocemi, zamířila jsem na podložku a začala dýchat. A právě v těchto chvílích jsem si uvědomila, jak důležité je věnovat pozornost dechu. Protože právě dech je mostem mezi mým tělem a myslí. Je nástrojem, který nás může přivést zpět do přítomnosti a pomoci nám znovu se spojit se svým vnitřním světem.

Zjistila jsem, že teď vnímat svůj dech jako hlavní klíč k otevření dveří k uzdravení. Když se soustředím na hluboké, vědomé dýchání, cítím, jak se mé tělo uvolňuje a jak se postupně ztrácejí obavy, které mě dříve svazovaly. Dech mi dává prostor, abych se mohla vyrovnat s emocemi, které jsem dříve odmítala nebo potlačovala. Umožňuje mi si konečně prožít hluboko uložený smutek, ale také následnou radost a úlevu. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde o jednoduchý akt, vnitřní práce, která probíhá během dechových cvičení, je hluboce transformativní.

Můj osobní příběh je jen jedním z mnoha. Setkala jsem se s lidmi, kteří skrze jógu a dechovou praxi dokázali překonat své traumatické zkušenosti a obnovit svou duševní rovnováhu. Přála bych si, aby všichni poznali jeho sílu a aby se zamysleli nad tím, jak může být dech mocným nástrojem v jejich vlastním životě. V dnešním rychlém světě, kdy se primárně zaměřujeme na vnější podněty, je víc než důležité naučit se vracet do sebe a věnovat pozornost tomu, co se odehrává uvnitř nás.

Věřím, že pokud si dokážeme najít čas na vědomé dýchání a introspekci skrze jógu, můžeme najít skrze sebepoznání cestu k uzdravení a znovunalezení naší přirozenosti. Všichni máme v sobě schopnost transformovat své nepříjemné zkušenosti v něco většího, a to především díky nástrojům, které nám jóga nabízí. Dech je zázrak, který si zaslouží naši pozornost, a já doufám, že moje cesta a sdílené poznatky inspirují další, aby se vydali na tuto transformační cestu za zdravím a vnitřním klidem.

Reference

RBrown, D. (2013). The Body Mind Spirit Workbook: A Guide for Integrating Body, Mind, and Spirit in Healing and Self-Discovery. Balboa Press.
Brown, R. P., & Gerbarg, P. L. (2005). Sudarshan Kriya Yogic Breathing in the Treatment of Stress, Anxiety, and Depression: Part I—Neurophysiologic Model. Journal of Alternative and Complementary Medicine, 11(1), 189-201. https://doi.org/10.1089/acm.2005.11.189
Brown, R. (2015). Experiential Insights on Yoga and Trauma Recovery.
Bucea-Manea-Țoniș, D., & Păun, R. (2024). Yoga in Sports Training and Medical Rehabilitation: A Study of Romanian Elite Athletes. Journal of Physical Education and Sport Science.
Cacchione, P. (2018). Yoga as a Therapeutic Intervention for Veterans with PTSD.
Chetry, D., Telles, S., Mahadevan, J., et al. (2023). A Comparison of Practice Guidelines for Yoga Breathing from the Traditional Texts and PubMed-Indexed Research. Journal of Evidence-Based Complementary & Alternative Medicine, 28(1), 1-12. https://doi.org/10.17761/2022-D-22-00024
Emerson, D. (2015). Trauma-Sensitive Yoga in Therapy: Bringing the Body into Treatment. Norton & Company.
Farhi, D. (1996). The Breathing Book: Good Health and Vitality Through Essential Breath Work. HarperCollins.
Feuerstein, G. (1998). The Yoga Tradition: A History of Yoga. Hohm Press.
Hatha Yoga Pradipika.
Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery: The Aftermath of Violence—from Domestic Abuse to Political Terror. Basic Books.
Kabat-Zinn, J. (1990). Full Catastrophe Living: Using the Wisdom of Your Body and Mind to Face Stress, Pain, and Illness. Delta.
Kim, S.H., Schneider, S.M., Kravitz, L., Mermier, C., & Burge, M.R. (2013). Mind-body practices for posttraumatic stress disorder. Journal of Investigative Medicine, 61(2), 157-161. https://doi.org/10.2310/JIM.0b013e3182906862
Laplaud, N., Perrochon, A., Gallou-Guyot, M., Moens, M., Goudman, L., David, R., Rigoard, P., & Billot, M. (2023). Management of post-traumatic stress disorder symptoms by yoga: an overview. BMC Complementary Medicine and Therapies, 23(1), 258. https://doi.org/10.1186/s12906-023-04074-w
Lasater, J. (1995). Relax and Renew: Restful Yoga for Stressful Times. Holt Paperbacks.
Mahoney, M., et al. (2019). Complex Interpersonal Trauma and the Role of Yoga in Recovery.
Nivethitha, L., Mooventhan, A., & Manjunath, N.K. (2017). Effects of Various Prāṇāyāma on Cardiovascular and Autonomic Variables. Ayurveda Studies, 3(1), 42-49. https://doi.org/10.4103/asl.ASL_178_16
Patanjali. (2006). Yoga Sutras of Patanjali. Hohm Press.
Polusny, M. A., Erbes, C. R., Thuras, P., & Meis, L. A. (2015). Mindfulness-Based Stress Reduction for Posttraumatic Stress Disorder Among Veterans: A Randomized Controlled Trial. Journal of Traumatic Stress, 28(4), 391-400. https://doi.org/10.1002/jts.22029
Polusny, M. A., Erbes, C. R., Thuras, P., et al. (2015). Yoga as a Treatment for Post-Traumatic Stress Disorder: A Randomized Controlled Trial. Journal of Traumatic Stress, 28(2), 107-115. https://doi.org/10.1002/jts.21912
Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-regulation.
Singh, S. (2020). Yoga: The Science of the Soul. Self-Published.
Streeter, C.C., Gerbarg, P.L., Saper, R.B., Ciraulo, D.A., & Brown, R.P. (2012). Effects of yoga on the autonomic nervous system, gamma-aminobutyric-acid, and allostasis in epilepsy, depression, and post-traumatic stress disorder. Medical Hypotheses, 78(5), 826-831. https://doi.org/10.1016/j.mehy.2012.01.021
Van Der Kolk, B. A. (2014). The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. Penguin Books.
Van der Kolk, B. A. (2014). The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma. Penguin Books.